Obezita (otylost)

Řekneš obezita a je to jasné. Všichni vědí, o co jde. Ale nikdo, co s tím. Je dost takových, co nikdy nic jiného nepoznali. Prostě vždycky měli těch svých 15, 20 nebo 50 kilo navíc. Všichni v rodině takoví byli a jsou, s tím se nedá nic dělat. U jiných je obezita strašákem už ve chvíli, kdy se pod kůží břicha dá nahmatat první tuková molekula.

Ale nejen u laiků, i u zdravotníků se člověk dočká úplně opačných reakcí: "Chceš mít novou kyčel – tak nežer a zhubni nejmíň 20 kilo, pak přijď!" "Vás bolí žaludek – no nedivte se, když vůbec nic nejíte…" A oba ti pacienti zas nebyli tak rozdílní.

Dnes přesně víme, co obezita je, proč ji označujeme za nemoc a čím je tato nemoc tak závažná. Ale na rozdíl od mnoha jiných, stejně závažných chorob nemá zdravotnictví žádnou spolehlivou léčbu, která by nezáležela stoprocentně na rozhodnutí a vůli nemocného. Ale těm, kteří vědí, znají a chtějí, může medicína účinně pomoci.

Co je příčinou

Obezita není nic jiného, než nadměrné množství tělesného tuku. Kapacita pro ukládání tuku je téměř neomezená, tuková tkáň se ochotně zmnožuje, pokud má organizmus potřebu ukládat další energii. Obezita není tukový nádor – proces ukládání tukových molekul i samotná tuková tkáň jsou zcela normální a neliší se u hubeného (každý má určité množství tělesného tuku) a těžce obézního. Důležité je, kde se tuková tkáň tvoří přednostně (typy obezity jsou popsány dále v diagnostice) a kam se tuk ukládá mimo tukovou tkáň.

I když je mnoho obézních přesvědčeno, že problém musí být v hormonech, jen velmi málo obézních má prokazatelnou a léčitelnou hormonální poruchu. Na hospodaření s energií (a tedy ukládání či uvolňování energie v podobě tuku) se podílí celá řada hormonů (zvláště hormony štítné žlázy a nadledvin), přesto nemoci žláz s vnitřní sekrecí zjišťujeme u nepatrného zlomku obézních (odhaduje se, že nanejvýš v 5 %).

Významnější je léčebné podávání hormonů, zvláště hormonů kůry nadledvin (kortikoidů), které ukládání tuku vysloveně podporují; moderní antikoncepce příčinou nadváhy spíše není, i když diskuze se stále vedou.

Příčinou otylosti je u naprosté většiny nemocných převaha příjmu energie nad jejím výdejem. Energii přijímáme v potravě (tuky mají dvakrát více energie než cukry a bílkoviny), denní potřeba záleží na fyzické zátěži, věku, pohlaví a dědičnosti. Odhaduje se, že kolik kdo váží, je nejméně z poloviny dáno jeho dědičnou výbavou. Energie se spotřebovává na fungování organizmu (asi 2/3 celkového množství), na pohybovou aktivitu, zpracování potravy. Pro zdravého dospělého člověka s omezeným množstvím pohybu je denně zapotřebí asi 8 – 9 tisíc kJ (kilojoulů). Pokud dlouhodobě přijímá potravou i o málo více energie než vydá, rozdíl se ukládá v podobě tukové tkáně – a člověk tloustne.

Jaké má obezita příznaky

Mladí lidé snášejí i těžkou obezitu poměrně dobře. Většinou se nadměrná váha projeví zadýcháváním při námaze, zvýšeným pocením, bolestmi velkých kloubů, páteře. Nepříjemná je zapářka v místech dotyku kožních laloků, visící břicho, křečové žíly. Nejzávažnější jsou však dopady na látkovou přeměnu, srdce a cévní systém.

V ordinaci

K diagnostice obezity stačí lékařská váha, stupnice na měření výšky a pásková míra (krejčovský metr).

Podíl hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky těla v metrech (tedy např. 68/(1,70)2 = 23,5) se nazývá body mass index (index tělesné hmotnosti). Větší hodnota než 25 je abnormální. Konkrétní hodnota vyjadřuje závažnost obezity. Níže uvedené kategorie jsou všeobecně přijímány a používány.

Správně bychom měli posuzovat množství tukové tkáně, to ale v běžné praxi není možné. Proto používáme tělesnou hmotnost s tím, že jiné příčiny vysoké váhy lze snadno odlišit (mimořádně vyvinuté svalstvo, výrazné otoky).

Velmi důležitý je typ ukládání tuku – převaha tukové tkáně na trupu (a uvnitř břicha) je mnohem nebezpečnější než ukládání na bocích a hýždích. Mluvíme o mužském (androidním) typu obezity. O riziku nás dobře informuje obvod těla ve výšce pasu (uprostřed mezi dolními žebry a horní okrajem pánve):

• muži zvýšené riziko > 94 cm vysoké riziko > 102 cm
• ženy zvýšené riziko > 80 cm vysoké riziko > 88 cm

V současnosti neexistují žádné vysloveně medicínské způsoby léčby obezity. Tuková tkáň ubývá, pokud tělo vydává více energie než přijímá. Základem je tedy omezená energetická hodnota stravy (redukční strava) a zvýšený výdej energie pohybem (přiměřené cvičení), doplněné o behaviorální psychoterapii (většinou skupinovou v redukčních klubech).

Lékař může hubnutí podpořit medikací, v těžkých případech i chirurgickým výkonem. Antiobezitika jsou dvojího typu: zvyšují pocit sytosti (Meridia) nebo brání vstřebání části tuků ze střeva (Xenical). Oba léky jsou na předpis, oba zdravotní pojišťovny hradí jen těžce obézním s cukrovkou.

Bandáž žaludku je chirurgický výkon, při kterém je žaludek stažen těsně pod vstupem jícnu tak, že horní velmi malá část (asi 50 ml) se naplní i velmi malým množstvím jídla a vyvolá podobné pocity, jako naplnění celého žaludku podstatně větší porcí. Rozmělněná potrava po určité době prochází zúženým místem do dalších částí trávicího ústrojí, kde již vše probíhá obvyklým způsobem. Výkon se provádí většinou laparoskopicky (bez klasické jizvy) a pojišťovny ho na doporučení odborníka-obezitologa hradí.

Obezita i těžkého stupně se zásadně léčí ambulantně, pro přijetí do nemocnice musí být zvláštní důvody.

Co obezita přináší a k čemu vede

Obézní trpí podstatně častěji všemi "civilizačními chorobami". Cukrovka 2. typu (onemocnění vzniklé v dospělosti) se vyskytuje pouze u obézních či lidí s nadváhou. Mnohem častější je zvýšený krevní tlak. Obézní mají také vyšší krevní tuky. Výsledkem je podstatně častější výskyt srdečních infarktů, anginy pectoris a jiných projevů nedokrevnosti srdečního svalu, selhání srdce a mozkových příhod. Častěji také dochází k plicní embolii (vmetku do plicních cév). Obézní trpí až několikrát častěji zhoubnými nádory, zvláště tlustého střeva, slinivky břišní, dělohy a prsu.

Extrémně obézní se většinou nedožijí 60 let, ale i mírnější stupně obezity zkracují život.

Lze neztloustnout?

Obezita má nepochybně rodinný výskyt, takže obézní příbuzní musí být velkým varováním. Každý kilogram nad normální rozmezí by měl být důvodem nejen k zamyšlení, ale především k promyšlení toho, co budu jíst a co si odepřu, aby váha zůstala přiměřená. Lepší než jakákoli "dieta" je více pohybu – jak běžného, tak cvičení nebo rekreačního sportu.

Riziko

Existují riziková období pro ztloustnutí: těhotenství (matka v žádném případě nepotřebuje "jíst za dva"), úrazy u sportovců (prudce se sníží výdej energie), ukončení kuřáctví (přibere každý, ale nemělo by to přesáhnout 4 kg), uzavření manželství (platí pro obě pohlaví!), dlouhodobá léčba některými léky (kortikosteroidy, inzulin, některá antidepresiva a antipsychotika, ženské pohlavní hormony ve vyšších dávkách, antiepileptika – pacienti bohužel nebývají vždy na riziko ztloustnutí upozorněni).

Riziková jsou všechna sedavá povolání (typicky účetní) a zaměstnání s volným přístupem k jídlu.

Časté otázky

Celý den nejím, a přesto nehubnu.
Jedna z nejčastějších chyb – vynechávání porcí a dlouhé pauzy mezi nimi povzbuzují úsporné hospodaření s energií, takže omezení příjmu nemusí vést k žádanému výsledku.

Jím stejně jako ostatní a stále tloustnu.
Mezi lidmi jsou velké rozdíly v hospodaření s energií. Dědičnost se podílí na váze každého z nás nejméně 50 %. Bohužel stále nevíme přesně, v čem je rozdíl mezi těmi, co tloustnou snadno, a těmi, kteří si udržují normální váhu.

Snažím se večeřet do 17 hodin, ale později večer mám velký hlad.
Není divu. Tato poučka nemá žádný rozumný základ. Je mnohem lepší rozdělit jídlo do několika porcí a rozložit je během aktivního dne – někdo začne dříve, jiný skončí později večer.

Nezabírají mi žádné diety. Zhubnu nanejvýš 4 kila za měsíc.
Nerealistická očekávání jsou tím nejhorším, co mají na svědomí autoři "zázračných diet" a jiných podvodů. Pokles váhy o 2 kg za měsíc je velmi dobrý výsledek, dlouhodobě to odpovídá 20 kg za rok!

Mám asi o 60 kg více, než bych měla mít. To už nikdy nezhubnu.
Ano, to je velmi pravděpodobné. Podstatné je snížit váhu alespoň o 10 % pod životní maximum – to i pro velmi těžké případy představuje zhruba 15 kg. Stejně jako s rostoucí váhou prudce rostou rizika a komplikace, s poklesem se prudce snižují. V řadě studií pokles váhy o 8 % snížil např. hladinu cukru nebo zvýšený krevní tlak až o 35 %.

Chtěla bych zhubnout, ale nemám na sebe čas.
Bohužel, jen soustavné omezování příjmu energie a dostatek pohybu má naději na snížení nadváhy a udržení nižší hmotnosti. Žádné časově omezené "diety" nic nezmění, stejně tak lázeňský pobyt ani operace žaludku nebudou mít trvalý výsledek, pokud nebudou součástí dlouhodobého kombinovaného (komplexního) přístupu.

Na čem je založen účinek kryofytových náplastí?
To opravdu nevím, protože zcela jistě žádný účinek nemají. Na internetu, v časopisech i knihách se šíří množství podvodných návodů a nepodložených slibů, které Vás stojí nejen peníze, ale především duševní síly, které je třeba soustavně věnovat stravování a pohybu.

Již delší dobu moje energetická dávka nepřesáhne 4 000 kJ a přesto hubnu velice pomalu. Pomohla by mi bandáž žaludku?
Smyslem bandáže žaludku je zvýšit pocit sytosti po snědení malé porce. Obézní s bandáží musí jíst přesně tak málo, jako bez bandáže, aby dosáhl stejného úbytku (ale bez bandáže to nedokáže). Protože přísnější omezení už má jen velmi malý efekt, může Vám pomoci jen zvýšení výdeje energie pohybem.

V prvním těhotenství jsem přibrala 25 kg. Nyní jsem podruhé těhotná a bojím se dalšího nárůstu váhy.
Těhotenství je rizikové období, protože disponované ženy mohou přibírat i při nezměněném příjmu – těhotenství samo o sobě může vést k energetické úspornosti. V první polovině těhotenství je možné i hubnout, pokud je zajištěn příjem kvalitních bílkovin, vápníku a železa. Energetická potřeba je podstatně zvýšena až při kojení.

Slovníček

obezita-BMI-tuková tkáň-androidní distribuce-redukční strava-pohybová aktivita-behaviorální psychoterapie-antiobezitika-Meridia-Xenical-bandáž žaludku

Související odkazy

http://www.stob.cz
http://www.obesitas.cz
http://www.merrylinka.cz